pletivo

parenchym

prosenchym

kolenchym, deskový kolenchym, rohový kolenchym

sklerenchym

plazmodesmy

interceluláry

dělivé pletivo (meristém)

kambium

felogen

kalus

krycí pletivo

pokožka (epidermis)

kutikula

průduch (stoma)

chlupy (trichomy) - papily, krycí, žláznaté, žahavé

vodivé pletivo

cévní svazky - bočné (kolaterální), dvoubočné (bikolaterální), paprsčité (radiální), soustředné (koncentrické)

xylem

floem

cévice (tracheidy)

cévy (tracheje)

sítkovice

asimilační pletivo

zásobní pletivo

vzdušné pletivo (aerenchym)

idioblast

Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu, kapitola Rostlinná pletiva

Prezentace Rostlinná pletiva - Amos Kadaň

Prezentace Rostlinná pletiva - orko

1. Zopakuj si, co jsou pletiva a podle jakých hledisek je třídíme.

2. Podle tvaru buněk a přítomnosti či nepřítomnosti intercelulár rozlišujeme 4 druhy pletiv. Vytvoř správné dvojice:

3. Pročti si článek z následujícího odkazu o průduších a urči, zda jsou uvedené věty pravdivé.

Průduchy - wikipedia

4. Zopakuj si základní informace o vodivých pletivech a vypracuj 2 cvičení za textem.

Cévní svazky jsou tvořeny částí dřevní a částí lýkovou. Část dřevní neboli xylem vede z kořenů do stonků a listů vodu s rozpuštěnými minerálními látkami, uskutečňuje tedy vzestupný transport. Část dřevní je obvykle tvořena cévicemi, cévami dřevními vlákny a dřevním parenchymem.

Cévice neboli tracheidy jsou protáhlé buňky se zdřevnatělými stěnami, různě ztloustlými, příčné stěny mezi buňkami jsou zachovalé. Cévice jsou vývojově původnější, vyskytují se u kapraďorostů, nahosemenných i krytosemenných rostlin.

Cévy jsou trubice vzniklé z protáhlých buněk s rozpuštěnými přehrádkami v místě styku. Protoplast je odumřelý, buněčné stěny jsou charakteristicky ztloustlé (kruhovitě, šroubovitě,..).

Část lýková cévních svazků vede asimiláty vzniklé v listech do míst spotřeby nebo do zásobních orgánů. Lýkovou část tvoří sítkovice, které jsou doprovázeny buňkami lýkového parenchymu a lýkového sklerenchymu. Sítkovice jsou tvořeny protáhlými živými buňkami bez jádra. Přepážky mezi buňkami jsou proděravělé, připomínají sítko. Sítkovice jsou činné jen jedno vegetační období, protože otvory v přepážkách se ucpávají tzv. kalózou. Lýkový parenchym má převážně zásobní funkci, lýkový sklerenchym funkci mechanickou (opornou).

5. Vzájemná poloha části dřevní a lýkové určuje typ cévního svazku. K daným typům vyber jejich nejčastější výskyt.

6. Vylušti křížovku

Korek

Korkotvorné pletivo felogen se zakládá v podpokožkových vrstvách dřevnatých stonků. Směrem dovnitř oddděluje někdy tenkou vrstvu buněk zelené kůry a směrem ven buňky korkového pletiva, které brzy odumírají, jejich buněčné stěny tloustnou a korkovatějí. Korek z korkového dubu je silný až 10 cm a odlupuje se ve velkých plátech, ze kterých se získává přírodní korek.

Domovina dubu korkového je v oblasti Středomoří, na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe. Největším producentem korku je Portugalsko, které sklidí více než 50% z celosvětové produkce. Plantáže korkových dubů jsou zde přísně střeženy a jsou chráněny a kontrolovány ministerstvem zemědělství.

Korek se sklízí v pravidelných intervalech, v Portugalsku trvá cyklus nejméně 9 let. Korkový dub se dožívá asi 150 až 200 let a za tuto dobu může poskytnout asi 17 sklizní. Na korkové zátky se hodí až teprve kůra třetí sklizně. První a druhá sklizeň se zpracovává na dekorativí účely, případně na výrobu korkových podlah.

Sklizeň loupáním se provádí už desítky let stejným způsobem pomocí speciální sekery. Čepel sekery slouží k vytvoření záseku, konec rukojeti je vytvarovaný pro odtržení kůry. Kůra se loupe v co největších plátech tak, aby se nerozlomila, pak má největší cenu. Přitom se nesmí poškodit panenská vrstva stále dorůstajícího korku.

Po sklizni je cesta ke kvalitním korkovým zátkám ještě velmi dlouhá. Korkové pláty se podle kvality třídí, naskládají na sebe a nejméně šest měsíců se nechají venku vystavené působení slunce, deště, větru. Pak se korek nejméně hodinu vaří, stává se tak pružnější a póry se roztáhnou, jeho objem se zvětší až o 20 %. Pak se korkové desky řízeně tři týdny suší. Nyní jsou pláty připraveny k ražbě zátek, které pak procházejí dalšími kontrolami, dezinfekcí a sušením. Při výrobě nepřijde ani kousíček kůry nazmar. Všechny odřezky i prach se využívá k výrobě lisovaných zátek, různých izolací a dalších materiálů pro stavebnictví.

Korkový dub	Kůra korkového dubu

zdroj: wikipedia.org

Mléčnice a latex

Mléčnice je druh rostlinného vyměšovacího pletiva u některých rostlinných druhů, které slouží k hromadění a v případě poranění k ronění mléčné a lepkavé šťávy - latexu. Latex obsahuje hořké nebo jedovaté látky, díky čemuž slouží jako ochrana rostliny před býložravci. Další funkcí latexu, který se uvolňuje z poškozené rostliny, je, že se sráží a uzavírá tak cévy.

Latex také může obsahovat látky, které člověk dokáže dobře využít. Jednou z nich je kaučuk, který je ve velkém množství obsažen v latexu kaučukovníku. Kaučukovník je rod tropických dřevin z čeledi pryšcovitých. Všechny druhy rostou v tropických oblastech Ameriky, Asie i Afriky. Pro vysoký obsah kaučuku se na plantážích nejvíce pěstuje kaučukovník brazilský. Z naříznuté kůry stromu vytéká latex s vysokým obsahem kaučuku. Z kaučuku vzniká vulkanizací se sírou pružná kaučuková pryž. Kaučuk se používá například k výrobě pneumatik, těsnění, k impregnaci tkanin a mnoha dalším.

Latex se začíná těžit 5. - 7. rokem po vysazení na plantáž. Kůra se nařezává podle osvědčeného způsobu a latex pak volně stéká do připravené nádobky. Při každém dalším nařezávání se odstraní jen tenký proužek kůry Když se spotřebuje kůra jedné poloviny obvodu, začne se nařezávat druhá polovina a první polovina tak může zcela zregenerovat. Cyklus se tak může stále opakovat až do stáří 25 - 30 let.

Latex odkapavající z kaučukovníku	Kaučukovníková plantáž

zdroj: wikipedia.org