Klonování je podle běžné definice vytváření nového jedince geneticky identického (shodného) s předlohou. Tyto dva jedinci se poté označují jako klony. Tento proces probíhá velice často v přírodě u rostlin i živočichů (především tzv. vegetativní rozmnožování rostlin). Klonování hraje dnes důležitou úlohu v zemědělství a biotechnologických oborech. Celkově lze říci, že klonování vyšších rostlin je jednodušší a rozšířenější než klonování živočichů.

Umělé klonování ve smyslu, jak se o něm nejčastěji mluví v médiích, je poměrně náročný laboratorní proces s nízkou úspěšností. Využívá se při něm nejčastěji přenosu diploidního buněčného jádra ze somatické (tělní) buňky do prázdného bezjaderného vajíčka. Tímto způsobem vznikne jedinec s prakticky stejnou genetickou výbavou, jako měl dárce jádra – jedná se tedy o klony. Z vajíčka se nejprve odstraní jeho vlastní jádro (provede se enukleace), čímž z vajíčka vznikne jen útvar bez jakékoliv jaderné DNA. Zároveň se z určité tkáně (obvykle jiného) jedince izolují jednotlivé buňky – nejvhodnější bývají embryonální kmenové buňky, blastomery z moruly. Do vajíčka se tyto buňky injektují do prostoru mezi zona pellucida a cytoplazmou a elektricky se navodí jejich fúze. Tím konečně vznikne kýžená diploidní buňka, z níž se za určitých okolností vyvine zdravé embryo.

Ačkoliv se má za to, že populace klonů je populace geneticky identických kopií, není to úplně pravdivé. Určitá genetická variabilita může vzniknout díky mutacím, za obvyklých okolností je ovšem minimální a bezvýznamná. Důležitým faktorem je míra působení mutagenů a podmínky klonování. Obecně lze říci, že kombinací silně umělého klonování jednotlivých či několika málo buněk a užití mutagenů lze i u teoreticky homogenní populace klonů dosáhnout určité již významné variability.

Pokud jde o tzv. klonovaná zvířata typu ovce Dolly (jádro buňky bylo odebráno z tělesné buňky a vpraveno do vajíčka jiné ovce, čímž byla vytvořena jakási umělá zygota), nejde vlastně o čistý klon. Veškeré geny přenášené mimojaderně totiž pocházejí od náhradní matky (jejich podíl na celkové dědičnosti ovšem není příliš velký). Dále je zde fakt, že vzhledem k tomu, že i tělesné buňky podléhají mutacím, existuje určitá pravděpodobnost, že naklonovaný jedinec má oproti většině buněk svého původce jednu nebo několik málo zvláštních mutací.

(Zdroj: wikipedie)

a) Vysvětlete vlastními slovy, co je znázorněno na obrázku:

Klonování (zdroj: www.wikipedia.org - upraveno)

b) Doplňte text: