Trávicí soustava |
dens stavba zubu ozubice zubní vzorec chrup mléčný chrup definitivní onemocnění zubů prevence před onemocněním zubů chuťové pohárky velké slinné žlázy mucin enzym enzym ptyalin enzym pepsin enzym trypsin lipáza amyláza mechanické trávení chemické trávení hltan jícen peristaltické pohyby žaludek žaludeční šťáva tenké střevo stavba střevní stěny slinivka břišní pankreatické enzymy inzulín glukagon žlučník žluč játra tlusté střevo konečník onemocnění žaludku onemocnění střev onemocnění jater prevence před onemocněními trávicího systému
Výuková prezentace - trávicí soustava Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu, kapitola SOUSTAVA TRÁVICÍ
Další doporučená literatura: Smith T.: Encyklopedie lidského těla, kapitola TRÁVICÍ SYSTÉM Novotný I., Hruška M.: Biologie člověka, kapitola TRÁVICÍ SOUSTAVA
1. STAVBA ZUBU:
Přečti si následující text a odpověz na otázky, které jsou za ním uvedeny:
A) Na obrázku je popsán zub. Dle informací z popisu se zub skládá ze dvou částí A) korunka B) kořen. Pokud jste studovali dobře, označuje se přechodná část mezi kořenem a korunkou jako ............ B) Na povrchu korunky je nejtvrdší tkáň lidského těla, je to zubní sklovina. Ta chrání měkčí tkáně zubu ukryté pod ní. Ve sklovině se nachází prvek, který znáte z reklam na zubní pasty. Tento prvek dodává sklovině tvrdost. Jedná se o ............ C) Zubovina má stejné chemické složení jako ........... D) Zubní kaz vzniká, jestliže ............................................................................... E) Vysvětli, proč nás začne bolet zub až několik týdnů až měsíců po vzniku zubního kazu.
2. ŽALUDEK:
Článek 1:
Žaludek (ventriculus, gaster) je plochý vakovitý orgán, nacházející se v dutině břišní. Navazuje na jícen částí zvanou česlo (kardie) a končí částí zvanou pylorus - vrátník. Zde žaludek navazuje na dvanáctník.V žaludku je žaludeční šťáva, která má nízkou hodnotu pH díky přítomnosti kyseliny chlorovodíkové. Hodnota pH se pohybuje v rozmezí 1-2. Při nasycení potravou se pH upravuje na hodnoty 2-4. Kyselina chlorovodíková má v žaludku několik funkcí. Je to např. funkce bakteriocidní. Další je ta, že mění neaktivní formu žaludečního enzymu štěpícího bílkoviny na aktivní formu. Vnitřní povrch žaludku – žaludeční sliznice je chráněna před agresivním prostředím kyseliny chlorovodíkové vrstvou mucinu. K porušení této ochranné vrstvy může dojít z několika příčin. Nejnovější studie ukázaly, že nejčastější příčinou je přítomnost bakterie Helicobacter pylori. Bakterie způsobuje ztenčení vrstvy mucinu na povrchu žaludeční sliznice (nejčastěji oblast pyloru – vrátníku a malého zakřivení žaludku). Tato část je vystavena působení kyseliny chlorovodíkové a pepsinu. Vytváří se jizva. Zpočátku je jizva mělká, označuje se jako eroze, později se při neléčení prohlubuje a vytváří žaludeční vřed. Neléčené žaludeční vředy se dále prohlubují do podsliznice a podslizniční svaloviny až k velké cévě. Nakonec mohou způsobit krvácení nebo protržení (perforaci) žaludeční stěny. Vlivem nesprávné životosprávy nebo v těhotenství může docházet k překyselení žaludku. Buňky žaludeční sliznice vyloučí větší množství žaludeční šťávy a ta je vytlačena do spodní části jícnu. Tento orgán není kryt mucinem a agresivní žaludeční šťáva působí na buňky stěny jícnu a nervová zakončení. Výsledkem pak je nepříjemné pálení žáhy. Pálení žáhy mohou odstranit léky tzv. antacidy nebo může pomoci také podání jedlé sody. Pravidelné používání jedlé sody ( hydrogenuhličitan sodný) se však nedoporučuje. Je to rovněž „agresivní“ látka, která má však pH v opačné oblasti než je pH žaludečních šťáv. Mnohem vhodnější je pak užití tzv. pálené magnézie, což je chemicky oxid hořečnatý
A) Popiš, ze kterých částí se skládá žaludek. B) Jakou funkci má kyselina chlorovodíková v žaludku. C) Uveď, jaké případné obtíže může způsobit kyselina chlorovodíková v trávicím systému člověka. D) Vyber správnou odpověď
Článek 2
Další části trávicí soustavy jsou střeva. Tenké střevo- intestinum tenue začíná za svěračem vrátníku a končí vyústěním v slepém střevě. Je dlouhé 3-5m a široké 3cm. Skládá se ze tří částí. Je do dvanáctník – duodenum, lačník – jejunum a kyčelník ileum. První částí tenkého střeva je dvanáctník - duodenum. Jeho název je odvozen od jeho délky – dvanáct palců. Stáčí se mezi játra a slinivku dolů a poté doleva, kde přechází v lačník viz: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tractus_intestinalis_duodenum.svg Ve dvanáctníku ústí společným vývodem slinivka břišní a žlučovod = hlavní vývod slinivky – ductus pancreaticus viz: http://nl.wikipedia.org/wiki/Ductus_pancreaticus Tímto vývodem ústí do dvanáctníku pankreatická šťáva, která obsahuje hydrogenuhličitany, díky nímž má zásaditou reakci. Tím vlastně neutralizuje agresivní žaludeční šťávu v této části trávicího systému. Pankreatická šťáva obsahuje rovněž velké množství trávicích enzymů. Lačník – jejunum navazuje na dvanáctník a končí v levé slabině, kde volně přechází v kyčelník. Poměr délky lačníku ke kyčelníku je 3:2. Kyčelník - ileum přechází na pravou stranu břišní dutiny, kde ústí do slepého střeva. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tractus_intestinalis_jejunum_et_ileum.svg
Střevní stěna má čtyři vrstvy. Vnější se označuje jako seróza. Pod ní svalová vrstva (pars muscularis)- skládá se ze dvou vrstev: vnější obsahuje podélná svalová vlákna, vnitřní obsahuje kruhová svalová vlákna. Pod vrstvami svaloviny se nachází podslizniční vrstva - submukóza. Je tvořena řídkým vazivem. Vrstvou submukózy probíhají cévy a nervy. Vnitřní vrstva se označuje jako mukóza – sliznice. Tato vrstva je pokryta množstvím výběžků, označovaných jako klky – villi. Povrch klků je kryt epitelem, který je zvrásněn výběžky zvanými mikroklky. Klky a mikroklky několikanásobně zvětšují plochu pro účinné vstřebávání živin.
Otázky a úkoly k textu:
(Uveď důvody – proč ano či ne)
Článek 3
Konečným oddílem trávicí trubice je tlusté střevo – intestinum crassum. Je dlouhé 1,5m a široké asi 7cm. Začíná jako slepé střevo – caecum, z něhož vybíhá červovitý přívěšek appendix vermiformis viz: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/176455-slepe-strevo Dalšími částmi tlustého střeva jsou: vzestupný tračník – colon ascendens příčný tračník - colon transversum sestupný tračník – colon descendens esovitý tračník (resp. klička)- colon sigmoideum Esovitým tračník je poslední částí tlustého střeva. Sliznice tlustého střeva nemá klky, pouze nízké řasy. Neprobíhá zde trávení, dochází k resorpci vody a solí. V tlustém střevě se shromažďují nestrávené a nestravitelné zbytky potravy. Vstřebáváním vody dochází k zahušťování obsahu střeva. V tlustém střevě probíhají kvasné a hnilobné procesy. Zkvašují se především zbytky cukrů a malé množství celulózy. Za tento proces jsou odpovědné kvasné bakterie. Během tohoto procesu se uvolňují oxid uhličitý, methan, amoniak a sulfan, které jsou příčinou plynatosti. Velmi prospěšná je přítomnost bakterie Escherichia coli. Tato bakterie produkuje vitamín K a vitamín B12, které jsou z tlustého střeva vstřebávány.
Z nestrávených zbytků vzniká stolice (18-20 hodin po požití jídla). Stolice se po průchodu esovitým tračníkem dostává do konečníku – rectum viz: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tractus_intestinalis_rectum.svg
Nahromadění stolice v konečníku vyvolá tlak na stěnu konečníku. Ten vyvolá nucení na stolici. Vyprázdnění stolice je reflexním dějem, který je ovládán naší vůlí. Stěna konečníku je tvořena dvěma typy svalstva. Vnitřní svěrač je tvořen hladkou svalovinou, vnější je tvořen svalovinou příčně pruhovanou. Konec trávicí trubice tvoří řiť – anus (řitní otvor).
1. Pokud jste studovali dobře a podívali se na internetové odkazy, pak uveďte na pravou míru tvrzení: jestliže hovoříme běžně o zánětu slepého střeva a jeho operačním odstranění, jaká část je vlastně odoperována?
2. Uveď, který kmen bakterií v tlustém střevu je v symbióze s člověkem.
3. Vysvětli pojem symbióza a popiš konkrétní symbiózu u typu bakterie z předchozí otázky.
4.Kterým svěračem můžeme ovládat vyprazdňování?
Článek 4
Součástí trávicího systému člověka jsou dvě velké žlázy. Je to slinivka břišní - pankreas, což je žláza se smíšenou funkcí = žláza s vnitřní a vnější sekrecí.
Druhou velkou žlázou jsou játra – hepar, tato žláza má pouze vnější sekreci.
Slinivka břišní je uložena v dutině břišní pod žaludkem, v levé horní části dutiny břišní. Zasahuje do záhybu dvanáctníku. Játra – hepar jsou největší žlázou v lidském těle, váží asi 1500g. Jsou uložena v brániční klenbě, jsou centrem metabolických dějů. Tento orgán má dvojí cévní zásobení. Krevní zásobení má z jaterní tepny a vrátnicové žíly. Pouze 20% cévního zásobení přichází z jaterní tepny, která je větví břišní části aorty, a až 80% cévního zásobení jater je z vrátnicové žíly – vena portae, která přivádí krev ze stěny žaludku, střev, sleziny a slinivky břišní. Z jater odchází krev jedinou jaterní žilou do dolní duté žíly.
Játra jsou tvořena lalůčky, které se skládají z trámců jaterních buněk. Jednotlivé lalůčky jsou obklopeny z jedné strany krevními kapilárami a z druhé strany žlučovými kapilárami. Krevní kapiláry obsahují hvězdicovité tzv. Kupferovy buňky, které fagocytují a patří mezi makrofágy. Žlučové kapiláry odvádějí žluč do žlučníku. Žluč je vlastně „jaterním odpadem“, který má důležitou funkci v trávení tuků. Žlučník je měchýřkovitý orgán, v němž se hromadí žluč.
Ze žlučníku žluč odchází žlučovodem a ústí společným vývodem ve dvanáctníku. Játra mají několik životně důležitých funkcí. a) Metabolická funkce jater – tvorba glykogenu a udržování hladiny glukózy v krvi. Tvoří se zde močovina a dochází k metabolismu mastných kyselin. Jsou zde kromě glykogenu skladovány některé vitamíny (např. B12) a železo. b) Detoxikační funkce jater – nejznámějším procesem je odbourávání alkoholu, ale odbourávají se zde další toxické látky, např. léky a toxiny střevních baktérií a odbourává se zde také většina hormonů (ať již tělu vlastních nebo těch které jsou součástí léků nebo dopingu) c) Pochody související s funkcí krve. Zde se uplatňují hvězdicovité Kupferovy buňky, které zachytávají z krve hemoglobin z rozpadlých erytrocytů a přeměňují ho na bilirubin, který se uvolňuje do žluči. Játra jsou místem syntézy krevních enzymů, albuminů, glubulinů a fibrinogenu.
Otázky k textu:
|