Krytosemenné rostliny

Tisk

 


magnoliophyta

autotrofie

cévy (tracheje)

květ

vajíčko

semeník

pestík

tyčinky

opylení

gametofyt

zárodek (embryo)

semeno

plod

sporofyt

oplození

dělohy

primární kořen

náhradní (adventivní) kořeny

stonek

kambium

cévní svazky

druhotné tloustnutí

listová žilnatina

květní obaly

okvětí (perigon, P)

koruna (corolla, C)

kalich (calyx, K)

pylové zrno (mikrospora)

meioza

exina

intina

vyživovací (vegetativní) buňka

rozmnožovací (generativní) buňka

integument

nucellus

oosféra

makrospora

pomocné buňky (synergidy)

protistojné buňky (antipody)

zárodečný vak

blizna

čnělka

pylová láčka

klový otvor

endosperm

osemení (testa)

perisperm

květní lůžko

soubor plodolistů (gyneceum)

soubor tyčinek (andreceum)

angiospermae

oboupohlavné květy

souměrné květy (zygomorfní)

pravidelné květy (aktinomorfní)

květní stopka

nitka

prašník

prašné váčky

prašná pouzdra

květenství

 


 

 

JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia : teoretická a praktická část. 9. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2007. Krytosemenné rostliny, s. 575. ISBN 978-80-7182-213-4.

 

Další zdroje informací:

Krytosemenné rostliny - fotografie

Krytosemenné rostliny - prezentace - květ

Krytosemenné rostliny - prezentace - plod

Krytosemenné rostliny - prezentace

Krytosemenné rostliny - test

Krytosemenné rostliny - charakteristika + fotografie druhů k poznávání

 

 

1. Srovnejte vybrané znaky nahosemenných a krytosemenných rostlin:

Znak Nahosemenné rostliny Krytosemenné rostliny
Umístění vajíček    
Oplození    
Semena    

 

2. Srovnejte znaky odlišující dvouděložné rostliny od jednoděložných:

Znak Dvouděložné rostliny Jednoděložné rostliny
Klíčení    
Kořen    
Cévní svazky    
Květy    
Listová žilnatina    

 

 

 

3. Poznejte zástupce krytosemenných rostlin a zařaďte je do čeledí:

 

a) b) c)

alt alt alt

 

d) e) f)

alt alt alt

 

g) h) ch)

alt alt alt

(Obrázky převzaty z: http://krytosemennerostliny.xf.cz/index.html)

 

4. Zapište květní vzorec a zakreslete květní diagram uvedených rostlin:

a) hořčice polní

b) růže šípková

c) tolice vojtěška

d) hluchavka bílá

 

5. Pojmenujte jednotlivé typy květenství:

alt

 

(Obrázek převzat a upraven z: http://www.bio.miami.edu/dana/pix/inflorescence_indeterminate.jpg)

 

6. Vysvětlete následující pojmy:

a) anemochorie

b) gyneceum

c) autochorie

 

Papyrus

 

Papyrus byl psací materiál sloužící k zápisu textů zejména ve starověkém Egyptě. Pro svou kvalitu, lehkost a skladnost brzy vytlačil ostatní psací materiály (hliněné, dřevěné, kovové, voskované destičky), i když je nikdy zcela nenahradil. Základní surovinou pro výrobu papyru byla stébla šáchoru papírodárného. Šáchor papírodárný je vytrvalá rostlina z čeledi šáchorovitých, která dosahuje výšky 2 - 5 m s deštníkovitým chomáčkem listů na konci. Stonek je trojhranný a listy jsou velice úzké.

 

alt

 

Výroba papyru se soustředila do starověkého Egypta, což souvisí s optimálními podmínkami jeho růstu. Pro růst potřebuje Šáchor papírodárný bahnité místo s minimální teplotou 16 °C. Ze starého Egypta se papyrus vyvážel do celého středomoří a byl preferovaným materiálem v celém antickém světě. Slovo papyrus pochází z koptštiny (pozdní fáze vývoje staroegyptštiny), v níž slovo papuro znamená „patřící králi“. Název prozrazuje, že v ptolemaiovské době byla výroba papyru královským monopolem.

 

alt

 

První dochovaný svitek papyru, ovšem nepopsaný, pochází z hrobky velmože Hemaky v Sakkáře z období 1. dynastie, nejstarší papyry popsané hieroglyfy jsou doloženy z konce 4. a z 5. dynastie (archiv nalezený v Abúsíru). Papyrus se používal přibližně až do roku 1100 po Kr., kdy změna egyptského klimatu způsobila vymizení příslušné rostliny (přetrvaly jen divoké formy). Papyrus však již přibližně od 2. století po Kr. začal být nahrazován novým psacím materiálem, pergamenem. I když se papyry používaly ve starověku snad všude, dochovaly se jen tam, kde vládne suché klima, na jiných místech se papyrus rozpadá. Nejvýznačnější papyrové nálezy tedy pocházejí opět především z Egypta. Studiem starověkých papyrů se zabývá papyrologie.

 

alt

 

Výroba papyru

 

Jak se papyrus ve starověku vyráběl, není dnes úplně přesně známo. Poté, co se papyrus přestal okolo roku 1100 používat, bylo toto umění zapomenuto. Znalost výroby byla obnovena až ve 20. století na základě Pliniových Přírodních dějin (Naturalis Historia) a na základě dalších, nově nalezených textů. Přesto však se dosud nepodařilo vyrobit papyrus takové kvality, která by se vyrovnala starověkým exemplářům.

Při výrobě se postupovalo tak, že se typicky trojhranná stébla šáchoru zbavila svrchní zelené vrstvy. Tím se obnažila bílá dřeň, která vyplňuje stonek. Ta se následně podélně rozřezala na (cca 1-2 mm) tenké plátky. Jakého způsobu se používalo k řezání, je dnes předmětem dohadů. Proužky se namáčely na delší dobu do vody, aby změkly – samotná dřeň šáchoru (přestože je to hygrofyt) je křehká a snadno se láme. Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché. Následně se ploché proužky rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly vrstvy dvě. Vrstvy se na několik dnů uložily pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek.

V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod.

 

Zápis na papyrus

 

alt

 
 

Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa.

 

Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.

alt

 

 

 

(Převzato a upraveno z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Papyrus, http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0%C3%A1chor_pap%C3%ADrod%C3%A1rn%C3%BD)