Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu, kapitola Ptáci

 

 

 

Česká společnost ornitologická  

 

(Zdroj obrázků: Atlas našich ptáků - http://www.nasiptaci.cz/dat/oindex.htm )

 

a) Zobák masožravce je typicky zahnutý. Hák na konci umožňuje dělit kořist, která je příliš velká na jedno sousto.

b) Zploštělý zobák, který se pohybuje sem a tam po povrchu vody, umožňuje cezení potravy z vody.

c) K dobývání hmyzu ze štěrbin ve stromech slouží silný špičatý zobák, doplněný navíc lepkavým jazykem, který snadno vytáhne kořist.

d) Zobák sloužící jako pinzeta má ostrou špičku, takže pták je schopen sbírat malé předměty třeba semena, ale je také dost dlouhý, aby mohl uchopovat větší kousky potravy, například žížaly.

e) Zrnožravé druhy ptáků využívají své krátké, silné zobáky k louskání a otevírání semen a oříšků. Např. některé pěnkavy mají zobáky tak silné, že dokáží vyvinout větší sílu než lidská ruka.

 

(Zdroj obrázků: http://cs.wikipedia.org)

a) A – orel, B – papuchalk, C – pštros, D – chřástal, E – konipas, F – volavka

b) A – orel, B – volavka, C – konipas, D – papuchalk, E – pštros, F – chřástal

c) A – orel, B – chřástal, C – konipas, D – papuchalk, E – pštros, F – volavka

d) A – papuchalk, B – konipas, C – chřástal, D – orel, E – pštros, F – volavka

 

 

Dopadem klimatických vlivů na složení ptačích společenstev se zabývaly německé ornitoložky. Nejprve zjistily, jak vypadá složení ptačích společenstev v různých místech Evropy. Ukázalo se, že směrem na sever (s klesající průměrnou teplotou nejstudenějšího měsíce v roce) stoupá podíl i absolutní počet daleko táhnoucích druhů. Na základě těchto poznatků se pokusily předpovědět změny ve složení ptačí fauny v jednom jihoněmeckém regionu, kde během let 1979 – 1992 vzrostla průměrná lednová teplota o 2,4 °C. Předpovědi matematického modelu i empirické poznatky přinesly shodné výsledky – za dané období celkový počet druhů ptáků mírně vzrostl, podíl daleko migrujících druhů lehce klesl, ovšem výrazně poklesla jejich populační početnost. Ve světě oteplování klimatu se tak migrace na dlouhou vzdálenost jeví jako dosti nevýhodná životní strategie – vysychání rozsáhlých oblastí ve Středomoří a rozšiřování Sahary způsobuje, že si táhnoucí jedinci nemohou dostatečně obnovovat zásoby energie a častěji během migrace uhynou, naopak mírné zimy v Evropě umožňují lepší přežití stálým druhům, jejichž početnější populace se pak rozšiřují i do míst, kde hnízdí migrující ptáci. Ti jsou takto vytlačováni do méně příznivého prostředí, což opět způsobuje jejich vyšší mortalitu. Nicméně tento chmurný scénář nemusí být pravdivý: kromě globálního oteplení má v budoucnu přibývat klimatických extrémů – letních veder a tuhých zim. To by spíše hrálo do not migrantům. V oblastech s výraznějšími teplotními rozdíly mezi létem a zimou totiž zastoupení stálých druhů klesá, protože potřebují spíše mírné oceánské podnebí. Naopak migrujícím druhům drsné klima tolik nevadí – když se jim někde nebude líbit, jednoduše odtáhnou.

 

(Zdroj: REIF, Jiří. Vyplatí se ptákům stěhování i v 21. století? Vesmír, 1/2004, roč. 83, s. 5)

 

 

 

 

 

 

Ornitologie…………………………………………………….

Migranti……………………………………………………….

Populace……………………………………………………….

Empirické poznatky……………………………………………

Mortalita……………………………………………………….

 

 

 

1 - drozd zpěvný, 2 – kos černý, 3 – pěnkava obecná, 4 – skřivan polní, 5 – sýkora koňadra, 6 – vrabec domácí

 

Zdroj obrázků: http://cs.wikipedia.org (kliknutím na obrázek zjistíte název druhu a podrobnější informace o něm)

 

A) Uvedení ptáci patří mezi 10 nejrychlejších letců na Zemi.

B) Uvedení ptáci patří mezi býložravce (žerou rostliny a semena).

C) Uvedení ptáci patří mezi 10 nejrozšířenějších zpěvných ptáků střední Evropy.

D) Uvedení ptáci patří mezi ptáky stěhovavé.

 

 

 

 

 

 

Vývoj k aktivnímu letu změnil kostru ptáků tak, že se nepodobá jiným živočichům.

 

Peří je velký vývojový objev, kterým se ptáci liší od všech ostatní zvířat. Stejně jako chlupy, drápy a rohy se skládá z bílkoviny zvané kreatin neboli rohovina.

 

 

 

 

 

BREZINA, Ivan: Zvířecí zápasy opeření gladiátoři nebo šiřitelé H5N1? [online]. [cit. 2009-01-24]. Dostupné z: <http://lidskebestie.blog.cz/0611/kohouti-zapasy >.

 

 

 

Dozvěděl jsem se o tom jen náhodou. Seděl jsem v hospůdce na nočním trhu v severothajské metropoli Chiangmai a srkal ledové pivo. U vedlejšího stolu se hádala skupinka mladých Thajců. Přeli se, jestli zítra vyhraje Ocelový zobák nebo Jackie Chan. Druhý den ráno jsme už seděli v rikše. "Jedině Zobák! Vsaď na Zobáka!" pokřikoval vzrušeně student medicíny Sarit, jeden z mých včerejších spolustolovníků. Kohoutí zápasy se konají každou neděli dopoledne pár kilometrů na jih od Chiangmai. Můžete tu vidět v akci široko daleko proslulé opeřené gladiátory se jmény jako Černý zabiják, John Rambo, Bílý had, Myke Tyson nebo Ocelový zobák.

 

Na plácku kolem kruhovité arény se pomalu scházejí muži z okolí. Přijíždějí na kolech a na motorkách a z košů připevněných na nosičích vytahují kohouty. Plácek se postupně zaplňuje skupinkami diskutérů, porovnávajících jednotlivé ptáky a hodnotících jejich šance. "Tohle je on - Ocelový zobák!" ukazuje mi Sarit jednoho z kohoutů. Jeho favorit se na první pohled nijak neliší od ostatních.

 

Muži staví kohouty proti sobě, aby v nich probudili agresivitu. Zmítající se zvířata po sobě hází nenávistné pohledy. Bojovat zatím nemohou. Majitelé jim totiž pevně svírají křídla a jejich zobáky kryjí látkové chrániče.

 

Kohoutí zápasy jsou v Thajsku stejně vášnivou mužskou zábavou jako u nás fotbal nebo hokej. Pro spoustu domorodců je chov bojových kohoutů vítaným přilepšením do rodinného rozpočtu. Náklady jsou minimální, zatímco úspěšného bojovníka lze prodat i za několik set dolarů. Skutečně špičkové zvíře ale prý jen málokdy změní majitele. Za tři až čtyři roky své "sportovní kariéry" mu totiž může vydělat až několikanásobně vyšší sumu.

 

"Každý chovatel používá vlastní krmivo, jehož složení pečlivě tají," vypráví mi Sarit. "Bývá v něm tvaroh, maso, glukóza, vitamin B12, ale také anabolické steroidy pro rychlý přírůstek svalové hmoty. Slyšel jsem i o injekcích testosteronu."

 

Trénink šampionů je práce na plný úvazek. Aby jim zesílily svaly, musejí ptáci běhat v otáčejícím se kole. Majitelé je také cíleně vystavují stresu: nechávají je zavřené v koši vedle rušné silnice, foukají jim do očí cigaretový kouř… Podle pověry se bojového kohouta nesmí dotknout menstruující žena ani vdova, protože by ho to prý připravilo o sílu. Před zápasem se jeho zuřivost zvyšuje izolací od slepic.

 

Zatímco Sarit popisuje detaily výcviku, z reproduktorů zní poslední výzva k převážení. Kohouti spolu bojují v několika kategoriích, které tady určují obyčejné kuchyňské váhy. Pařáty soupeřů pořadatelé označují různobarevným lakem na nehty. Jejich majitelé platí startovné ve výši několika set korun. Pokud zvíře vyhraje, bohatě se to vrátí. Majitelé dostávají z každé výhry podíl z vložených sázek.

 

Těsně před zápasem jsou ptáci nakrmeni speciální směsí, i její složení každý majitel tají.

 

"Často prý obsahuje povzbuzující amfetaminy a také kofein a další drogy na zrychlení srdeční činnosti. Kohouti zkrátka dopují stejně jako olympijští sportovci," směje se Sarit. Stejně jako lidé jsou také ptáci před sportovním výkonem namasírováni v páře. Na plech primitivních kamínek, naplněných dřevěným uhlím, chovatel vychrstne vodu. Kohout na okamžik zmizí v bílém oblaku, zatímco mu jeho pán drhne tělo hrstí plnou jakýchsi bylin.

 

Ale to už přichází chvíle pro sázkaře. Muž v bílé košili vbíhá do ringu a diváci na něj pokřikují jména svých favoritů. Sázky se uzavírají složitým systémem gest.

 

S pomocí svého průvodce vsázím 200 bahtů (asi 120 Kč) na Ocelového zobáka. Thajsky bych jeho jméno nedokázal vyslovit. A zápas začíná. Jakmile majitelé kohouty pustí z ruky, opeření gladiátoři se na sebe okamžitě vrhnou. Tisíce let evoluce bojového instinktu vybuchne. Srážka je to tak silná, že oba ztrácejí rovnováhu a padají. Okamžitě se ale zvednou a divoce na sebe dorážejí. A znovu! Z rozběhu skáčou do metrové výšky, máchají křídly, klovou se a sekají po sobě pařáty. Exploze absolutní zuřivosti! Pak se Zobákovi podaří vyskočit soupeři na záda. Nohama se mu zaklesne do peří a s kulometnou rychlostí ho klove do hlavy a zad. Na všechny strany létá peří.

 

Diváci vyskakují z lavic. "Hu!" "Hu!" "Hu!" Rytmické hučení davu jako kdyby někdo synchronizoval. Jak ale vzrušení stoupá, rytmus se rozpadá. Lidé začínají nekontrolovaně řvát, dupat, pískat a překřikovat se.

 

Bing! Úder gongu ohlašuje první pauzu. Majitelé ptáků vbíhají do ringu a oddělují protivníky od sebe. Každý chytne svého kohouta, odnáší ho do rohu a začíná ho masírovat. Muž napravo vytírá Zobákovu soupeři z krku hleny, aby zvíře mohlo lépe dýchat. Šeptá mu do ucha modlitby, aby v něm povzbudil životní sílu. Pak nakape na lžíci jakousi nazelenalou tekutinu a lije ji kohoutovi do hrdla. Nakonec si lokne minerálky a několikrát ji vší silou prskne na ptačí tělo. Stékající voda se zbarvuje krví z roztrženého hřebínku. Když si toho muž všimne, vytahuje obyčejnou jehlu a nit a ránu zašívá. Gong! Začíná další kolo…

(celý článek na http://lidskebestie.blog.cz/0611/kohouti-zapasy)

 

Ptačí chřipka [online]. [cit. 2009-01-24]. Dostupné z: <http://www.ordinace.cz/clanek/ptaci-chripka/ >

 

Ptačí chřipku, ale před ní i Španělskou nebo Hongkongskou, způsobuje chřipkový virus typu A, kterého 15 známých podtypů může infikovat opeřence. Jejich přirozeným rezervoárem je divoce žijící ptactvo, které má vůči nim i nejvyšší odolnost. Ne všechny jsou na počátku nebezpečné. Lehčí forma onemocnění se u ptáků projevuje jenom například snížením počtu snesených vajec. Ale delší cirkulace tohoto „soft“ viru mezi ptáky může v důsledku jeho lability způsobit, že původně málo nebezpečný virus se mutací, změnou dědičné informace, změní ve smrtícího zabijáka a vyvolá vysoce nebezpečné infekční onemocnění – ptačí chřipku.

 

 

 

Postrach současnosti, podtyp H5N1, dokázal přeskočit bariéru živočišních druhů a přenést se ze svého původního hostitele – ptáka – na člověka.

 

Není lehké vysvětlit pomyslný skok z ptáka na člověka. Přece jenom je člověk vybaven jiným genetickým materiálem jako ptáci. Mixujícím organismem, kde došlo k mutaci viru ptačí chřipky je prase, které napadají viry jak ptačí, tak i savčí. Při jejich současném napadení vepříka, může dojít k výměně určitých úseků nukleové kyseliny, nositelky genetické informace. To dává základ vzniku nového podtypu chřipkového viru, zcela odlišného od obou mateřských.

 

Druhou mixující palubou, minimálně pro některé z 15 podtypů chřipkového viru typu A, jsou už i lidé samotní.

 

Lidská populace, která až doposud neměla žádný kontakt s novým podtypem, nemá ani žádnou imunitu. Odtud je jenom krůček k možné pandemii.