Regionální geografie - východní Evropa

 Tisk Email

Estonsko
Lotyšsko
Litva
Bělorusko
Ukrajina
Moldavsko
Pobaltí
levobřežní Ukrajina
pravobřežní Ukrajina
Donbas
Halič
Volyň
Podolí
Rusíni
Tataři
 
Východoevropská rovina
Baltská nížina
Východní Karpaty
Volyňsko-podolská plošina
Krymské hory
Západní Dvina
Němen
Dněpr
Pripjať
Desna
Dněstr
Prut
Čudské jezero
Pskovské jezero
Kyjevská nádrž
Kremenčugská nádrž
Kachovská nádrž
Saaremaa
Hiiumaa
poloostrov Krym
Černé moře
Azovské moře
Baltské moře
Kerčský průliv
Rižský záliv
Finský záliv

Bičík I. a kol.: Regionální zeměpis světadílů, NČGS, Praha 2002, kap. Střední a východní Evropa - Pobaltí, SNS - Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, str. 50-53
Baar V.: Hospodářský zeměpis, Regionální aspekty světového hospodářství, NČGS, Praha 2003, kap. Východobaltské státy, str. 23-24, kap. Černomořské státy, str. 53-54, kap. Rusko a Bělorusko, str. 59-62
Školní atlas světa, Kartografie Praha
 
Další zdroje informací:

1. K daným číslům 1 - 15 na mapě přiřaďte správná města:
alt
Tallin
Tartu
Charkov
Lvov
Dněpropetrovsk
Riga
Kišiněv
Doněck
Minsk
Kyjev
Klajpeda
Oděsa
Kaunas
Vilnius
Sevastopol
 
 
2. U daných písmen A - E na mapě poznejte řeky východní Evropy.
 
3. Prostudujte si následující tabulku a pak odpovězte na otázky týkající se východní Evropy:
alt
 
a) Který stát východní Evropy je nejlidnatější? Který má naopak nejméně obyvatel?
b) Ve kterých státech vyznává většina obyvatel pravoslaví?
c) Který stát má nejnižší a který nejvyšší HDP na obyvatele?
d) Ve kterých státech je pestré národnostní složení?
e) Ve kterých státech jsou nejpočetnější menšinou Rusové?
f) Které státy jsou v současnosti (2010) členy EU?
 
4. Vytvořte správné dvojice:
1. Estonsko
2. Lotyšsko
3. Litva
4. Bělorusko
5. Ukrajina
6. Moldavsko
A) černé uhlí, Rusíni, step
B) jaderná energie, Němen, Kuronská kosa
C) chudá země, pravoslavní, tabák
D) hořlavé břidlice, dřevozpracující průmysl, močály a rašeliniště
E) vnitrozemský stát, zubr, len
F) telekomunikační zařízení, Západní Dvina, rašelina
 
5. Pomocí mapky rozhodněte, které vegetační pásy se vyskytují na území východní Evropy.
alt
 


Bělověžský prales
 
Jen málo míst v Evropě se může oprávněně pochlubit tolika mezinárodními oceněními. Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) jej zařadila mezi lokality světového dědictví i mezi biosférické rezervace. Stalo se součástí i dobře známé soustavy chráněných území Evropských společenství Natura 2000. Může se pochlubit Evropským diplomem, který Rada Evropy již od roku 1965 uděluje ochranářsky mimořádně významným a přitom dobře spravovaným chráněným územím od Azorských ostrovů po Ural. Spousta těch, kteří lokalitu navštívili, ji pokládá za přímo ukázkový příklad přírody, které tradičně říkáme divočina.
alt
 
Zachovalý les pralesovitého typu názorně ukazuje, jak vypadal porost původně pokrývající nížiny větší části Evropy. Turisty z České republiky častěji navštěvovaná polská část zabírá přibližně 100 km2. Východní partie pralesa náležející Bělorusku je podstatně větší, zahrnuje totiž 1 770 km2 státního národního parku. Nicméně nejpřísnější ochrana se vztahuje na 157 km2, zbytek připadá na rozlehlé ochranné pásmo a přechodovou zónu.
Protože více než třetinu lesních porostů v bělověžském komplexu tvoří jehličnany, zamíří návštěvníci obvykle do jeho střední části, tvořené většinou listnáči. Na zem padlí velikáni, přirozená obnova, mozaika tmavých a naopak prosvětlených plošek a rozpadající se dřevní hmota všude kolem ohromí především milovníky přírody ze západoevropských zemí, vyznačujících se opravdu tvrdě zkulturněnou krajinou. Právě tady dosahují stromy průměrného věku 130 let. Přes 40 metrů vysoké duby jsou bezpochyby daleko starší.
Bělověžský prales nevyniká členitou morfologií, právě naopak. Leží v nadmořské výšce 150–170 metrů. Přesto se může pochlubit nečekaně vysokým počtem planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. V pralese roste téměř 1 100 druhů cévnatých rostlin, z nichž dvě třetiny patří mezi původní. Ekosystém osidluje více než 11 000 druhů bezobratlých, zejména hmyzu, a 335 druhů obratlovců. Není divu, že někteří autoři považují prales za výsek evropské nížiny s vůbec nejvyšším počtem druhů. Původní nížinný listnatý les má do neprostupné vegetace v podobě jakési zelené záclony daleko. Zůstává překvapivě pestrou mozaikou rozmanitých vývojových fází lesa, prostoupených různě velkými tůněmi, na běloruské straně také rašeliništi i otevřenými plochami travinných porostů.
K zachování příznivého stavu části pralesa přispívá skutečnost, že jeho větší část je turistům nedostupná. Malý výsek polského národního parku navštěvují s průvodcem organizované skupiny. Do běloruské části si kromě povinného doprovodu musíte navíc opatřit vízum, zvláštní povolení ke vstupu do příhraničního pásma a při pobytu delším než tři dny se nechat zaregistrovat na místní policejní stanici.
Bělověžský prales neproslavily ani tak půltisíciletí staré stromy, ale největší evropský savec – zubr evropský (Bison b. bonasus). Zubr se ocitl ve znaku polského parku, zdobí i nálepku místního piva a jmenuje se po něm jedna z nejznámějších běloruských opozičních organizací. V 19. století se ohromný přírodní les na polsko-běloruském pomezí stal posledním přirozeným útočištěm zubra evropského. Ještě před vpádem německé armády v roce 1915 osidlovalo proslulou honitbu carské rodiny 729 těchto mohutných kopytníků. V únoru 1919 zabil místní pytlák posledního v přírodě volně žijícího zubra evropského. Ale již o deset let později bylo z chovů v lidské péči v Německu a Švédsku zakoupeno několik jedinců pro nově budovanou zubří rezervaci v Bělověžském pralese. V roce 1952 byla v polské části vypuštěna mimo oboru do volné přírody tři zvířata. V současnosti osidluje Bělověžský prales nejpočetnější populace zubra na světě, čítající na 620 jedinců.
alt
 
Bělověžský prales se ale také potýkal a potýká s nemalými problémy. Na více než 80 % polského národního parku se běžně těží dřevo, často za využití dotací z Evropské unie. Stromy padají i v mnohem větším běloruském chráněném území, kde byla po zániku bývalého Sovětského svazu vybudována překvapivě moderně vybavená pila. Střízlivé odhady uvádějí, že jen z unikátního porostu na polské straně každoročně odjede 2 800 nákladních aut vrchovatě naložených dřevem. V roce 1996 se sice rozloha chráněného území na polské straně zdvojnásobila a v roce 2003 tu byla vyhlášena nová chráněná území, ale úsilí nevládních organizací a vědců zvětšení zóny přísné ochrany, kam by s motorovou pilou neměl nikdo vstoupit, naposledy narazilo na odpor místních obyvatel.  
 
(upraveno)
 

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Investice do rozvoje vzdělávání.
Vytvořil SilesWEB.cz 2009.