Žabernatí |
 |
 |
|
korýši hlavohruď zadeček chitinový krunýř (karapax), někdy vyztužený vápenatými látkami dva páry tykadel kusadla (mandibuly) čelisti (maxily) rozeklané končetiny žábry nefridie larva nauplius, zoëa (krabi), vývoj přímý (raci) partenogeneze rakůvky
perloočky (hrotnatka obecná) listonožky (listonoh jarní) buchanky (buchanka, chlopek) kapřivci (kapřivec plochý) kreveta
Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu, kapitola - Žabernatí Prezentace členovci - (součástí jsou i žabernatí)
Další zdroje informací:
I. Nižší korýši
Přečtěte si text a vypracujte následující úkoly:
Mezi nižší korýše řadíme například žábronožky, listonožky, perloočky, buchanky, kapřivce aj.
Žábronožky
Jednotlivé druhy žábronožek jsou dosti podobné. Jejich tělo je ze stran zploštělé. Dnes jsou u nás téměř vyhubeny. Obývají periodické tůně. U nejrozšířenějšího druhu, žábronožky sněžní, musí vajíčka při vývoji vyschnout, jinak se nevylíhnou a přetrvávají do další sezony. Líhnou se ve vodě s nízkou teplotou, často již v únoru. Vývoj je velmi rychlý, již za měsíc jsou žábronožky dospělé a kopulují. Samičky kladou vajíčka, která klesají ke dnu. Tam mohou přežívat řadu let a líhnou se za příznivých podmínek. V květnu již obvykle hynou poslední jedinci. Jen málo druhů žije v trvalých vodách, ty pak mají více generací za rok a vyschnutí vajíček není nutné.
Listonožky
Dva druhy listonohů, žijících u nás, jsou si značně podobné. Listonoh letní nemá zadečkovou ploutvičku. Listonoh jarní má vyvinutou zadečkovou ploutvičku. Oba druhy dosahují délky až 5 cm. První druh se vyskytuje od května do srpna, druhý od března do května. V populacích listonohů jsou jedinci oboupohlavní i jednopohlavní. Živí se většinou dravě, ale u obou druhů bylo pozorováno i přijímání rostlinné potravy. Vývoj je velmi rychlý. Z vajíček se líhnou naupliové larvy, ale brzy mláďata dostávají vzhled dospělých a pouze po svlékání jim dorůstají tělní články. Žijí výlučně v periodických tůních, vzniklých po tání sněhu, po deštích nebo záplavách. Samice kladou ve velkém množství vajíčka, která jsou schopna se vyvíjet většinou až po vyschnutí. V zaschlém dně kaluží mohou přežívat i více let.
Perloočky
Pro perloočky je typická partenogeneze (rozmnožování samiček bez účasti samečků), při níž vznikají z diploidních vajíček opět jen samičky. Koncem léta (poklesem teploty, nedostatkem výživy, případně nižší intenzitou tepla) dochází k tvorbě halploidních vajíček. Z nich vznikají samičky a samečkové. Oplozená trvalá vajíčka jsou v obalech, které je chrání před vyschnutím a vymrznutím. Na jaře se z nich uvolňují oplozená vajíčka, která dávají vznik další generaci partenogeneticky se rozmnožujících samiček. Zástupce perlooček, hrotnatka obecná, má ze stran zploštělé tělo. Na hlavě jsou dva páry tykadel. První pár (antenuly) plní funkci chemoreceptoru. Druhý pár představují mohutná rozvětvená tykadla (anteny) s veslovací svalovinou. Na hlavě je nápadné černé oko. Na hrudi je pět párů lupenitých nožek s žaberními přívěsky. Na zadečku vyúsťuje řitní otvor. Trávicí trubice je zelenohnědě zbarvená, v hlavové části do ní ústí hepatopankreas. Na hřbetní straně je plodová komůrka, ve které se vyvíjejí při partenogenezi zárodky a koncem léta i oplozená vajíčka v obalech (efipia). Nervová soustava je typu žebříčkovité gangliové soustavy. Mozková zauzlina se nachází v hlavové části.
Kapřivci
Kapřivci jsou ektoparazité ryb. Mají lupínkovité, zploštělé tělo, shora kryté oválným hřbetním štítkem. Dýchají celým povrchem těla. Cizopasí na rybách, někdy na pulcích.
Buchanky
Většina buchanek žije v mořích, ale tvoří podstatnou složku planktonu i u nás. Na rozdíl od perlooček se v nádržích vyskytují po celý rok (i pod ledem). Dýchají celým povrchem, na hlavě mají nápadné antenuly se smyslovými brvami a jednoduchá naupliová očka. U nás je běžná buchanka obecná. Její samičky nesou na zadečku váčky s vajíčky. Cizopasným zástupcem buchanek je například chlopek obecný. Jeho oplozené samičky sají krev na žábrách ryb.
1. Pojmenujte očíslované části na obrázku:
2. Vysvětlete pojem periodické tůně. Kteří vzácní zástupci nižších korýšů potřebují tato stanoviště ke svému vývoji?
3. Zvláštním způsobem rozmnožování některých nižších korýšů je partenogeneze. Vysvětlete, kdy a jak toto rozmnožování probíhá.
4. Někteří korýši mohou žít parazitickým způsobem života. Který druh vidíme na následující fotografii? Uveďte ještě další příklad parazitických korýšů.
5. Které druhy nižších korýšů jsou významnou složkou zooplanktonu?
6. Na hlavě některých nižších korýšů jsou umístěny anteny a antenuly. Vysvětlete tyto pojmy a uveďte, jakou mají funkci.
7. Jakými způsoby mohou dýchat nižší korýši?
II. Poznejte korýše:
V následujícím cvičení si procvičte poznávání zástupců korýšů:
RAČÍ MOR
Co v Evropě způsobili američtí raci pruhovaní?
Zoolog Zdeněk Ďuriš nás zavede k říčce Prudnik na Osoblažsku, kde v roce 2006 poprvé na Moravě a ve Slezsku objevil přenašeče račího moru, amerického raka pruhovaného. Seznámí nás s historií nemoci, která decimuje populaci evropských raků. Také se staneme svědky úspěšného odlovu amerických raků v Prudniku a nahlédneme do přírody bohem zapomenutého jesenického kraje.
Prohlédněte si i další zajímavé video na téma INVAZE AMERICKÝCH RAKŮ
|
Investice do rozvoje vzdělávání.