strunatci (chordata)

coelom

zárodečné listy

ektoderm

entoderm

mezoderm

struna hřbetní (chorda dorsalis, notochord)

neurocoel

palaeopallium

archipallium

neopallium

mozek

mícha

faryngotremie

žaberní štěrbiny

pravý ocas

postanální ocas

JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia : teoretická a praktická část. 9. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2007. Strunatci, s. 575. ISBN 978-80-7182-213-4.

Další zdroje informací:

Strunatci - WikipediE

Strunatci - prezentace

Strunatci - test

Strunatci - fotografie

Strunatci - text

1. Přiřaďte schematické obrázky srdce k jednotlivým skupinám strunatců: ryby; obojživelníci - žába; plazi - krokodýl; savci:

(Obrázky byly převzaty a upraveny z: JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia : teoretická a praktická část. 9. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2007. Strunatci, s. 575. ISBN 978-80-7182-213-4.)

2. U jednotlivých tříd obratlovců popište za pomoci obrázků uspořádání cévní soustavy:

Ryby	Obojživelníci	Plazi	Ptáci	Savci

(Obrázky byly převzaty a upraveny z: JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia : teoretická a praktická část. 9. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2007. Strunatci, s. 575. ISBN 978-80-7182-213-4.)

3. Vysvětlete následující pojmy:

a) palaeopallium

b) archipallium

c) neopallium

4. Uveďte rozdíly mezi skupinami živočichů Anamnia a Amniota.

5. Popište fylogenezi zrakového ústrojí.

EVOLUCE STRUNATCŮ

Moderní přístupy, které zkoumají příbuznost jednotlivých živočišných kmenů, obvykle považují za nejbližší příbuzné strunatců polostrunatce (Hemichordata) a ostnokožce (Echinodermata). Tyto dva kmeny (zřejmě společně s rodem Xenoturbella) tvoří společně sesterskou skupinu ke strunatcům. Tato sesterská skupina se označuje Ambulacraria.

Stáří kmene strunatci se odhaduje s odstupem stovek milionů let poměrně těžko. Jednou z metod, již to alespoň přibližně umožňují, jsou molekulární hodiny. Podle jedné studie založené na molekulárních hodinách se linie strunatců oddělila od skupiny Ambulacraria zhruba před 896 miliony lety (konkrétně před 832–1022 miliony lety s důvěryhodností 95%). Jiná, starší studie udává výrazně jiná čísla, klade tento mezník do doby před 600 miliony lety, což by více sedělo s paleontologickými nálezy. Dawkins zase odhadl stáří společného předka tří současných podkmenů na 565 milionů let.

Evoluční hypotézy

Podle moderních dat o příbuznosti pláštěnců, kopinatců a obratlovců si zřejmě můžeme udělat obrázek, jak vypadal primitivní („evolučně původní“) strunatec. Tento společný předek strunatců měl zřejmě zřetelnou tělní segmentaci, měl ploutevní lem, strunu hřbetní (chordu dorsalis) po celé délce těla a také přímý vývoj. Pláštěnci jsou v mnohých ohledech zřejmě druhotně odvozená skupina, u níž např. vznikl nepřímý vývoj (přes larvu).

Vzniklo několik hypotéz, které se pokoušejí osvětlit vznik strunatců z druhoústých předků:

1. Aurikuláriová (též dipleurová hypotéza): předkem strunatců byla pohyblivá obrvená larva živočicha podobného křídložábrým (Pterobranchia). Z řady brv na zádové straně se postupně vyvinula nervová trubice, od dospělého křídložábrého byly odvozeny zase žaberní štěrbiny a struna hřbetní. Díky procesu neotenie se z larev těchto živočichů vyvinul jednoduchý pohlavně dospělý strunatec. Jenže tato teorie má i trhliny: proč je například dospělým strunatcům podobnější dospělec polostrunatců více než larva, z níž se podle této hypotézy strunatci vyvinuli? A proč se u strunatců tak výrazně změnilo dorzoventrální uspořádání těla?

2. Hypotéza inverzní (dorzoventrální inverze): předek strunatců měl nejprve podobné uspořádání orgánů jako prvoústí – nervová soustava a svalovina na břišní straně (ventrálně), srdce na zádové straně (dorzálně). Tento předek zřejmě již měl nervovou trubici. Mutací tohoto tělního plánu došlo k radikální změně a celé tělo se invertovalo („obrátilo“ dorzoventrálně). Zřejmě k této inverzi nedošlo u polostrunatců, což znamená, že by to byl exkluzivní znak strunatců. Důkazem pro inverzní hypotézu je např. exprese genu bmp – u prvoústých se uplatňuje na zádech, u druhoústých na břišní straně.

3. Hypotéza „hemichordate“ (z angl. výrazu pro polostrunatce): strunatci se vyvinuli z živočicha podobného polostrunatcům (již s nervovou trubicí), během evoluce došlo ke zdůraznění a zveličení znaků typických pro polostrunatce. Přispět k tomu podle některých autorů mohla přestavba coelomových váčků a somitů na hlavové i zádové části.

4. Hypotéza bilaterálního předka: v podstatě jde o tvrzení, že v evoluci strunatců k ničemu významnému nedošlo. Pohnutkou k tomuto názoru bylo zjištění v devadesátých letech 20. století, že se genom strunatců v zásadních genech vlastně shoduje s genomy velmi odlišných prvoústých živočichů, jako je např. octomilka(Drosophila). Příkladem podobnosti jsou různé geny určující např. vývoj hlavy a hrudi, vývoj nervové tkáně, srdce, střeva a útrobního mezodermu.

(Převzato a upraveno z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Strunatci)