Klasifikace rostlin |
![]() |
![]() |
nižší rostliny (stélkaté) vyšší rostliny stélka kormus rodozměna orgány homologické, analogické výtrusné rostliny – mechorosty, kapraďorosty semenné rostliny – nahosemenné, krytosemenné jednoděložné, dvouděložné
Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu, kapitola Systém rostlinné říše
Další zdroje informací:
Przentace - systém a evoluce vyšších rostlin - Masarykova univerzita Změny ve fylogenetické klasifikaci cévnatých rostlin
I. Nižší rostliny
Přečtěte si text a vypracujte následující úkoly:
Ve většině botanických systémů bývají mezi nižší (stélkaté) rostliny obvykle řazeny jen řasy. Jejich studiem se zabývá algologie. Řasy jsou většinou autotrofní organismy (jen malý počet patří mezi saprofyty nebo parazity). Vyznačují se tím, že jejich plastidy obsahují vedle chlorofylu typu a ještě některý další druh chlorofylu. Proces oplození je zpravidla vázán na vodu. Tělo nižších rostlin tvoří stélka (thallus), která bývá různě diferencovaná, od nejjednodušších jednobuněčných typů až po stélky, které napodobují tělo vyšších rostlin (u nižších rostlin však chybějí cévní svazky). Buňky všech rostlin jsou eukaryotního typu, mají tedy pravé jádro. Tím se liší například od sinic, které patří mezi organismy prokaryotní, nikoli mezi rostliny. Sinice jsou spolu s řasami důležitou složkou fytoplanktonu. Řasy i sinice mají sice ve vodě podobnou úlohu, ale z hlediska vlivu na lidské zdraví jsou sinice mnohem nebezpečnější.
1. Vysvětlete pojmy, které jsou v textu zvýrazněny tučně. 2. Srovnejte stavbu buňky řasy a sinice. 3. Vyberte, který z uvedených organismů patří mezi nižší rostliny:
Zdroj obrázků: Gymnázium, Třinec
4. Jaký je rozdíl ve stavbě těla nižších a vyšších rostlin?
II. Vyšší rostliny
Přečtěte si text a odpovězte na následující otázky:
Mezi vyšší rostliny patří mnohobuněčné, převážně autotrofní rostlinné organismy. Tělo vyšších rostlin (kormus) bývá rozlišeno na kořen, stonek a listy, pouze u primitivnějších mechorostů je ještě zachována stélka. Vyšší rostliny se pravděpodobně vyvinuly ze zelených řas, ale jsou mnohem více přizpůsobeny suchozemskému způsobu života. V tomto směru je zvlášť významná tvorba kutikuly a průduchů, stejně jako postupné zdokonalování soustavy vodivých pletiv. Pro současně žijící (= recentní) vyšší rostliny je charakteristická rodozměna (= střídání pohlavní a nepohlavní generace). V průběhu evoluce se v suchozemských podmínkách stále více prosazovala mnohem přizpůsobivější nepohlavní generace (= sporofyt), za současného potlačování pohlavní generace (= gametofyt). U vývojově méně dokonalých výtrusných vyšších rostlin (tj. mechorostů a kapraďorostů) je oplození vázáno na přítomnost vody (rosa, déšť), u semenných rostlin (nahosemenné, krytosemenné) je oplození na přítomnosti vody nezávislé.
1. V textu bylo uvedeno, že pro suchozemský způsob života je zvlášť významná tvorba kutikuly a průduchů. Proč tomu tak je?
2. Procvičte si odborné pojmy z textu v křížovce:
3. Následující schéma znázorňuje rodozměnu mechorostů. Prohlédněte si je a vlastními slovy popište, jak tento proces probíhá.
Odpovězte také na tyto otázky:
4. Na obrázcích v tabulce pojmenujte pohlavní a nepohlavní část. Která ze zobrazených rostlin patří mezi rostliny výtrusné, která mezi nahosemenné a která ke krytosemenným?
Zdroj obrázků: Gymnázium, Třinec
III. Nahosemenné rostliny
Zjistěte si informace o nahosemenných rostlinách (v učebnici a uvedené prezentaci) a odpovězte na otázky:
Prezentace - nahosemenné rostliny
IV. Krytosemenné rostliny
Přečtěte si text a vypracujte následující úkoly:
Krytosemenné rostliny jsou nejmladší, nejpočetnější a vývojově nejpokročilejší skupinou semenných rostlin. Jejich vajíčka jsou ukryta v pestíku a vytvářejí se u nich květy. Mezi krytosemenné rostliny se řadí dvě třídy – dvouděložné a jednoděložné. Dvouděložné rostliny zahrnují dřeviny i byliny se zárodky klíčícími dvěma dělohami. Mezi těmito dělohami se nachází vzrostlý vrchol stonku. Kořínek se vyvíjí v hlavní kořen, který se rozvětvuje v kořeny postranní. Ne příčném řezu stonkem je patrné kruhové uspořádání cévních svazků, přítomné kambium podmiňuje jeho druhotné tloustnutí. Listy bývají řapíkaté a mají obvykle dlanitou či zpeřenou žilnatinu. Květy jsou pětičetné nebo čtyřčetné, nejčastěji s květním obalem rozlišeným na kalich a korunu. Dvouděložné rostliny jsou považovány za vývojově původnější skupinu krytosemenných rostlin. Jednoděložné rostliny zahrnují převážně byliny, jejichž zárodky klíčí jednou dělohou. Hlavní kořen brzy zaniká a jeho funkci přejímají náhradní kořeny. Uzavřené cévní svazky jsou roztroušeny po celém průřezu stonkem. Poněvadž kambium chybí, nedochází u jednoděložných k obvyklému druhotnému tloustnutí. Listy jsou střídavé, zpravidla přisedlé, se souběžnou nebo rovnoběžnou žilnatinou. Květy bývají nejčastěji trojčetné, s nerozlišenými květními obaly. Jednoděložné jsou ve srovnání s dvouděložnými považovány za vývojově mladší a odvozenější skupinu krytosemenných rostlin.
1. V tabulce jsou zakresleny znaky, podle kterých můžeme odlišit jednoděložné rostliny od dvouděložných. Vyberte, které patří rostlinám jednoděložným a které dvouděložným.
2. Zařaďte uvedené druhy rostlin do třídy dvouděložných a třídy jednoděložných rostlin. U každé rostliny uveďte, čím je pro člověka významná.
podzemnice olejná, kukuřice setá, vraní oko čtyřlisté, miřík celer, brukev zelná, ananasovník chocholatý, šalvěj lékařská, len setý, lipnice luční, bambus
3. Vypracujte cvičení:
4. Jaký je rozdíl v ochraně vajíček nahosemenných a krytosemenných rostlin?
Rostlinné léky
Zajímá Vás léčení rostlinami? Prohlédněte si následující video:
Poznáte naše rostliny?
Procvičit si je můžete v tomto testu:
|