|
|
Klíčové pojmy:
pelikula
cysta, encystace
schránky - chitinové, vápenaté, křemičité
panožky
fagocytóza
brvy
bičíky
trávicí vakuola
buněčná ústa, buněčná řiť
pulzující vakuola
stigma
schizogonie
metageneze (rodozměna)
pučení
spory, sporogonie
kopulace
konjugace
undulující membrána
osmotrofní endoparazit
plazmodium
|
Probíraní zástupci a skupiny:
trubénka Haeckelova
trypanosoma spavičná
bičenka poševní
lamblie střevní
měňavka zemní
měňavka velká
měňavka úplavičná
dírkonošci, např. penízek
slunivky, např. slunivka obecná
mřížovci
kokcidie jaterní
toxoplasma gondii
krvinkovky, např. zimnička
trepka velká
vířenka |
1. a) Poznej prvoka
............... je pozoruhodný parazitický bičíkovec s pěti bičíky, který vyznává anaerobní životní styl. Tvar prvoka je nejčastěji hruškovitý až okrouhlý. Na předním konci jsou 4 tažné (vlečné) bičíky, pátý s undulující membránou je obrácený vzad. Na boku těla je krátká undulující membrána. Tělem prochází pevná tyčinkovitá struktura, axostyl.
Patří mezi prvoky poměrně nezdolné, jako pohybliví jedinci dokáží přežít až 24 hodin v moči, semenu nebo ve vodě.
Tento parazit byl dlouhou dobu považován za jednoho z nejprimitivnějších Eukaryot, zejména z toho důvodu, že nevlastní energetické organely mitochondrie.
Postupně se ukázalo, že to tak není a že stejně jako ještě jiní prvoci bez mitochondrií, ve skutečnosti mitochondrie mají. Pouze se druhotně pozměnily, vypadají jinak a říká se jim hydrogenozómy.
b) Jak se jmenuje onemocnění, které tento parazit způsobuje?
c) Jak se toto onemocnění projevuje?
d) Jakým způsobem se přenáší?
2. Přečti si pozorně následující text a odpověz na otázky nacházející se za článkem
Malárie (Z Wikipedie, otevřené encyklopedie)
Malárie (italsky „špatný vzduch“; rovněž nazývaná zimnice) je jednou z nejvýznamnějších infekčních nemoci Malárií ročně onemocní asi 500 milionů lidí. Více než milion jich nemoci podlehne, z čehož většina jsou děti mladší 5 let. Většina obětí žije v tropické a subsaharské Africe.
Malárie je způsobena Plasmodii (česky zimničky, parazitickými prvoky kmene Apicomplexa) a jejich přenašečem na člověka je komár (moskyt) rodu Anopheles.
Za objev původce malárie získal francouzský lékař Charles Louis Alphonse Laveran v roce 1907 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Symptomy malárie jsou: horečka, tiky, atralgie (bolest kloubů), dávení a křeče. Může se objevit i pocit mravenčení v pokožce, zvláště u malárie způsobené zimničkou Plasmodium falciparum. Komplikace zahrnují i kóma a následné umrtí, pokud není malárie adekvátně léčena. Obzvláště rizikový je průběh onemocnění u dětí. .
Jiní savci, jako (netopýři, hlodavci, primáti), jakož i ptáci a plazi, též trpí malárií.
Mechanismus nákazy
Infikovaná samička komára Anopheles přenáší pohyblivé infekční stádium výtrusovce Plasmodium ve svých slinných žlázach. K infekci dochází věšinou po setmění a v noci, kdy jsou samičky komárů nejaktivnější a sají krev teplokrevných živočichů. Zároveň se slinami přitom přenesou i Plasmodia (zimničky), které se poté uchytí v játrech infikovaného. V jaterních buňkách pak dochází k reprodukci parazitů a k přechodu do dalšího stádia - merozoitu. Merozoity vstupují do červených krvinek, kde se dále množí a v periodických intervalech dochází k jejich masovému uvolňování do krevního řečiště. Tomu odpovídají i typické malarické záchvaty, kdy dochází ke zvýšení teploty každé 3 nebo 4 dny, tj. v době, kdy je krev zaplavena čerstvou vlnou merozoitů.
Parazit je relativně chráněn před aktivitami imunitního systému, protože zůstává uvnitř jaterních buněk a krvinek. Cirkulující infikované krevní buňky jsou sice likvidovány ve slezině, ale plasmodium velmi rychle mění své povrchové proteiny, takže dokáže imunitní reakci účinně unikat. Když se časem lidský imunitní systém naučí rozeznat povrchový protein a začne produkovat specifické protilátky, parazit přepne do další formy proteinu a tím znesnadní práci imunitnímu systému.
Přilnavost červených krvinek je zvlášť výrazná u malárie způsobené zimničkou Plasmodium falciparum, a to je hlavní faktor způsobující komplikace z krvácení.
Některé merozoity se mění do samičích a samčích gametocytů. Bodne-li komár infikovanou osobu a nasaje-li gametocyty s krví, oplodnění proběhne ve střevě komára, vzniknou nové sporozoity a putují do jeho slinné žlázy. Tím dojde k uzavření reprodukčního cyklu plasmodia. Těhotné ženy jsou pro komáry zvláště přitažlivé a malárie u těhotných žen je významnou příčinou potratů a mortality novorozenců.
Známé druhy způsobující nákazu u lidí jsou Plasmodium falciparum (který je zodpovědný za 80 % známých případů a asi 90 % úmrtí) a Plasmodium vivax, dále pak Plasmodium ovale, Plasmodium malaria, Plasmodium knowesli a Plasmodium semiovale jsou známé jako původci malárie.
Malárie ve světě
Na malárii umírají ročně až tři miliony lidí, z toho 90% v Africe. V posledních letech se tradiční léčba ukazuje jako neefektivní, protože roste rezistence parazitů, navíc léčiva jsou pro rozvojové země příliš drahá.
Důležitá je proto prevence - některé země dosud realizují postřiky kolonií komárů DDT, což má ale katastrofální dopady na životní prostředí. Dnes je za nejúčinnější způsob boje proti malárii považována distribuce moskitiér - ty totiž lehce ochrání hlavně děti a matky, které jsou nemocí ohroženy nejvíce. Zásadní je také včasné rozpoznání nemoci a okamžitá léčba. To je však v mnoha rozvojvoých zemích velkým problémem, protože chybí lékaři, nemocnice, léky a další prvky zdravotnické infrastruktury.
Zastavit šíření malárie do roku 2015 je jedním z Rozvojových cílů tisíciletí. Řada úspěšných projektů probíhá v rámci rozvojové spolupráce.
Výskyt malárie v některých zemích
Počet případů na 100 000 obyvatel:
1.
Guinea 75 386
2.
Botswana 48 704
3.
Burundi 48 098
4.
Zambie 34 204
5.
Malawi 25 948
Otázky:
1. Ve kterém světadílu je malárie nejvíce rozšířena?
2. Kdo je původcem malárie?
3. Kteří další živočichové mohou být malárií také nakaženi?
4. Stručně popiš mechanismus nákazy.
5. Jak se onemocnění projevuje?
6. Doplň chybějící slovo a z označené dvojice pojmů vyber správný: Zimničky mají složité vývojové cykly. Jejich pohlavní - nepohlavní stadia napadají buňky jater a červené krvinky člověka. Přenašečem zimničky a jejím dalším hostitelem je ............................. V jeho trávicím - dýchacím ústrojí probíhá pohlavní - nepohlavní část vývojového cyklu.
7. Jaké jsou možnosti prevence nákazy?
3. Křížovka:
4. Konjugace:
Otevři cvičení
5. Přiřaď k názvům správné obrázky:
Otevři cvičení
Věděli jste, že toxoplazmóza může ovlivnit i vaše chování?
zdroj: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2003122102
To, že by nám prvok mohl měnit chování, je na první pohled absurdní. Nemám ani tak na mysli drbání se na zadnici v případě roupa či na genitáliích v případě vši muňky, jako spíše sklon k tomu být více společenský či naopak být náchylnější k tomu porušovat normy. Parazit má vliv na naši žárlivost i schopnost rychleji „vybuchnout“. Tedy na společenské vlastnosti, které jsou přisuzovány pouze psychickým dispozicím daného jedince.
Zní to možná neuvěřitelně, ale v případě napadení prvokem Toxoplasmou gondii tomu tak je. A má ji zhruba 30% Čechů a 90% Francouzů. Získat se dá snadno, stačí ochutnat syrové maso při přípravě karbanátků. Která hospodyňka to nedělá? Navíc silně jsou ohroženi chovatelé koček, protože právě do nich se parazit snaží dostat. Chovatel se může nakazit při manipulaci se svým chlupatým miláčkem. Ve střevě kočkovitých šelem totiž dochází k rozmnožování parazita. Nakažení vypadá jako běžná chřipka a většinou se nepozná, že se v mozku usídlil parazit.
Chronické stádium nebolí a napadený člověk nemá nejmenší pocit újmy. Jenom ho to může stát život. Mezihostitel je myš a konečný hostitel kočkovitá šelma. Prvok dokáže změnit chování hlodavce tak, že je odvážnější, víc riskuje (troufne si jít blíž ke kočce), ale má pomalejší útěkové reakce. Je tedy dřív sežrán. Napadený člověk víc riskuje, třeba jen na obyčejném přechodu pro chodce, ale díky svému zpomalení to pro něj může dopadnout fatálně. Parazit zajde společně se svým lidským hostitelem, protože si neuvědomuje, že je v těle jiného druhu. Riziko dopravní nehody je u toxopozitivních lidí 2,5 krát vyšší, než u nenakažených.
Znáte hlenky (Mycetozoa)? Organismy na rozhraní rostlinné a živočišné říše.
Zkráceno podle http://botany.cz/cs/hlenky/
Hlenky jsou skupinou organismů tradičně zařazovanou mezi houby, nyní mezi prvoky (Protozoa). Makroskopicky nejnápadnější jsou většinou drobné plodničky s výtrusy s pevnou stěnou, které hlenky vytvářejí v nepohyblivé fázi svého života, a ty byly kritériem k zařazení mezi houby. Později se zjistilo, že hlenky mají i pohyblivé fáze životního cyklu, kdy se vyskytují v podobě měňavkovitých buněk a živí se pohlcováním bakterií a kvasinek (jedná se o primitivní živočišnou výživu).
Rozšíření a ekologie: Jsou celosvětově rozšířené, vyskytují se v tropech, subtropech, mírném pásmu i za polárním kruhem, byly popsány hlenky žijící ve vodním prostředí i na pouštích. Nejčastěji je najdeme ve vlhčím stinném prostředí, všude tam, kde je tlející organická hmota osídlená bakteriemi a kvasinkami, které jsou hlavním zdrojem jejich potravy. Tak je můžeme vidět v lesích na tlejícím dřevu, listí, v dutinách kůry, v mechu, ale i v jiném vhodném vlhčím prostředí na organických zbytcích, třeba také v domácnostech. Většina druhů hlenek je kosmopolitní, šíří se vzduchem nebo prostřednictvím hmyzu. Uvádí se, že je popsáno asi 700–1000 druhů, a neustále se objevují nové.
Životní cyklus: Vegetativní fáze života má charakter améboidních nebo bičíkatých prvoků, jsou to pohyblivé jednojaderné myxaméby nebo myxomonády se dvěma hladkými bičíky. Ty se mohou dělit i splývat do těsných shluků chovajících se jako jeden organismus (pseudoplasmodií) nebo mnohojaderných slizovitých útvarů (plasmodií), také schopných améboidního pohybu. Z nich se za určitých podmínek vytvoří útvar v podobě plodniček různých typů se sporami. Spory se pak uvolňují a v příznivých podmínkách životní cyklus pokračuje stadiem jednojaderných prvoků.
Plasmodium je slizovitý útvar bez pevné buněčné stěny, nemá určitý tvar ani velikost. I jednotlivá plasmodia mohou splývat. Barva je nejčastěji bílá nebo žlutá, může být ovlivněna pohlcenou potravou. Hlenky jsou dravci - živí se pohlcováním bakterií, kvasinek, prvoků, také spor hub, pylu rostlin a částečkami odumřelé organické hmoty. Uvádí se že za potravou se plasmodium pohybuje rychlostí od několika milimetrů do několika centimetrů za hodinu. Nestrávené zbytky potravy plasmodium vyloučí na podklad a odplazí se, zůstává za ním stopa jako za slimáky. V nepříznivých podmínkách slizovitá struktura vyschne, plasmodium se mění na sklerocium (tvrdý útvar složený z makrocyt), ze kterého opět mohou i po několika letech vznikat jiná plasmodia.
Plodnice: Předpokládá se, že pokud má plasmodium stále dostatek potravy, setrvává v tomto stádiu. Jedním z podnětů pro vytvoření plodnic je vyčerpání potravy. Plodničky jsou nejčastěji drobné, 1–2 mm velké, přisedlé nebo se stopkou, tvary jsou velice pestré: zvonky, poháry, tyčinky, kuličky, válečky. Vyskytují se většinou v koloniích nápadných svou barvou. Mohou být i přisedlé síťovitého tvaru nebo polštářovité (aethalia), velké v řádu centimetrů i decimetrů.
Využití: Hlenky mají jednoduchou stavbu, relativně jednoduchý genetický kód a krátkou reprodukční dobu. Využívají se v molekulární biologii, biochemii, biofyzice a genetice ke studiu cytokineze, pohyblivosti buněk, fagocytózy, chemotaxe, tvorby struktur, buněčné diferenciace, signálních transdukčních drah, mezibuněčné komunikace, vývoje mnohobuněčného organismu z jednotlivých buněk, i z pohledu nelineární dynamiky. Využívají se také při výzkumu účinků chemoterapie při léčení rakoviny.
 |
 |
| válečkovka keříčkovitá |
vlčí mléko červené |
|
